Malá soutěž o velký rum


Květen 2007. V naší osvěžovně  “Papučárna” nastala okurková sezóna. Fotbal skončil. Bylo třeba povzbudit morálku a probudit naši stolní společnost z lehké letargie. Jsa povzbuzen úspěchy Lukáše Peška na světových okruzích jsem se rozhodl, že pro svoje spolustolovníky uspořádám tipovací soutěž, od které jsem si sliboval dvě věci. Za prvé. Probudím u nich zájem o svůj milovaný druh sportu. Za druhé, sám v této soutěži zvítězím a konečně tak získám tu tolik vytouženou autoritu v našem klubu, když už se mi to nepodařilo v mariáši, kulečníku, bowlingu, či podobných pseudosportech.

Jenže chtít je jednou věcí. ale realizace chtěného je věcí druhou. V můj prospěch hovořila vrozená soutěživost naší stolní squadry, což se projevovalo častým pořádáním všelijakých tipovacích soutěží, při příležitosti konání různých hokejových a fotbalových šampionátů, nebo jejich hojná účast v tipování výsledků těchto sportů 1.ligou počínaje, lesním přeborem konče. Naopak, proti mému záměru hovořilo to, že co se týče kopané, tu měli všichni zmáknutou tak, že by od minuty mohli jít dělat trenéry minimýlně nároďáku, neli Barcelony.

Ale motorky??? Ty znají asi tak, jako nepřizpůsobiví občané cestu na pracák! Proto mi bylo jasné, že musím nejprve zařadit lehkou osvětu. Za tímto účelem jsem dokonce vyrobil nástěnku, kterou jsem umístil nad naším stolem štamgastů. No a na ni jsem pomaloučku, polehoučku, zcela nenápadně začal dávat tu Peškovu fotku, tu zase článek s výsledky některé GP. Mazaně jsem zaváděl hovory na téma: ” Tak co, viděli jste včerejší závod? To bylo, co?! ” Pochopitelně, dopouštěl jsem se při svém tlaku i chyb. Například nebylo zrovna nejmoudřejší jim v neděli, o půl třetí ráno před GP Japonska posílat sms s básničkou tohoto znění :
FANDO VSTÁVEJ !
Hola hola, Motegi tě volá
tak zní příkaz dneška
podporovat Peška.

Vstávej na to třeba v jednu
protlačíme ho na bednu

Protři oči, pak běž čurat
dnes to nesmí Pešek zvorat

Na stůl schystej co ti hrdlo ráčí
ať nevyhrá Gábor Talmácsi

Vzbuď i starou, ať nechrápe sama
přec nechceš, aby vyhrál Koyama

A to jako ďábel, číhá
vzadu Faubel

Raděj vzbuď i souseda
startuje i Gadea

Nezapomeň na tchýni
je tu ještě Pasini

A když vzbudíš ještě děcka
Pešek vyhrá, a bude to pecka!

No asi to nebylo v tu časnou ranní hodinu opravdu to pravé ořechové, tedy soudě podle toho, že se tvářili, jakoby je matky v dětství kojily lákem z kyselých okurek a  slibovali mi pomstu. Nad slunce jasné bylo, že pokud je tedy chci definitivně zlomit, budu muset vyhlásit nějakou atraktivní odměnu. No, původně jsem zamýšlel něco jako třeba vstupenku na GP v Brně, ale tuto myšlenku jsem hned v zárodku utnul. Co kdyby to nedej bože vyhrál někdo jiný, než já?! Představa, že by to byl třeba “Jožo drevorúbač” mě vyděsila. I kdyby tam nakrásně ten ignorant jel, tak stejně zakotví u prvního stánku s pivem a šlus! Nebo, což je pravděpodobnější, by ji prodal ještě v Blansku a výtěžek z prodeje by prolil hrdlem rovnou v Papučárně, načež by se mě byl schopen zeptat, kdo to teda vlastně v tom Brně vyhrál.

Z tohoto důvodu a dílem z vrozené lakoty jsem tedy pojal, dle svého soudu geniální nápad! První cenou bude velká štamprdle rumu. Co jiného může tu naši hospodskou cházku víc nabudit než alkohol, ale abych přitom nezruinovat úspory v prasátku. Odezva byla okamžitá. “A to fakt dyž vyhraju tak dostanu velké rum?”,  zeptal se svým hanáckým přízvukem “Chromajzl”, hoch, jemuž jakákoliv práce poněkud vadí v rozletu a o němž je známo, že byť jen za rumové pralinky je schopen vyměnit nejen vlastní babičku, ale i vlastní příjmení – málokdo o něm ví, že když se oženil, tak si je změnil. “Du do teho”, prohlásil rezolutně, čímž ovšem lavinovitě strhnul ostatní, pro které bylo zase největší motivací mu tu rumovou výhru překazit, což mu dali hned patřičně najevo. “Hajzlové”! zazněla jeho jednoslovná odpověď.

Tak a měl jsem je tam, kde jsem chtěl. Jedenáctičlenné startovní pole bylo pohromadě. Zbývalo vymyslet pravidla. Jediný, kdo mi mohl konkurovat, byl  architekt a motorkář “Pták”, který jediný zná mapu a ví, která bije. Jedině s ním mohu vést odborné , vědecky podložené disputace o tom, jak to komu jelo a proč to někomu nejelo a tak podobně. Jenže znáte to. Tipování je věc ošidná, náhoda je vůl a čím blbější sedlák, tím větší brambory…

Abych vyloučil podobné excesy, upravil jsem pravidla k obrazu svému. Každý, kdo uhodne umístění jezdců na prvních pěti místech, obdrží tolik bodů, co tito jezdci do klasifikace MS. Neuvědomil jsem si, že nejchytřejší a nejvyčůranější jsou ve společnosti učitelé. A my tam taky jednoho máme. Tedy učitele…tělocvikář je to! Nicméně ani to mu nezabránilo, aby nenašel v mých pravidlech skulinu. Jeho tip na 1.-5. místo zněl: Pešek, Pešek, Pešek… Byl si jist, že takhle nějaké body získá. Se skřípěním svých posledních sedmi zubů jsem byl nucen i přes protesty ostatních jeho tip přijmout.

Snad to byl osud, snad boží prst, ale tehdy Pešek jako naschvál nedojel a milej učitelskej získal prd! Pro příště jsem z moci úřední podobné tipy zakázal. Soutěž se zdárně rozjela a tipéry to chytlo natolik, že začali sledovat i TV přenosy. Na konci sezóny bylo následující pořadí: 1. JÁÁÁ – kdo taky jiný, že? 2. Lahváč – jak to ten prašivec dělal, netuším? Holt štístko. 3. Pták. Naplavenina z Hané Chromajzl, se krčil v hloubi pole, ale toho ruma jsem mu nakonec věnoval za vstřícný přístup. Dopadlo to dobře, získal jsem pověst “znalce” – Halelujáááá. Tipujeme do dneška, vylepšili jsme pravidla, hrajeme to o peníze, které na konci sezóny společně “prehajdákame”. Letos jsme tipovali už osmý rok a je to znát – samý znalec!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.